Na listech a listových pochvách tvoří válcovitě světlé polštářky mycelia. Později tyto polštářky tmavnou, získávají hnědavé zabarvení a celé mycelium má plstnatý charakter. Kupky se mohou také vyskytnout v klasech.

Na listech vznikají neohraničené, vodnaté, později hnědé skvrny, které se rychle šíří, a to většinou od okrajů nebo špiček listů. Na spodní straně listů, na rozhraní zdravého a napadeného pletiva se za vlhkého počasí objevují nevýrazné povlaky houby.

Na všech nadzemních částech vznikají nejprve šedozelené vodnaté skvrny, které se rychle rozrůstají a postupně hnědnou. Na listech jsou nejčastěji lokalizovány na jejich okrajích a ze spodní strany jejich okrajů se za vlhkého počasí nebo ráno vyskytuje bělavý porost houby.

Každoročně se projevuje na semenáčcích buku na které se přenáší z infikovaných bukvic.Choroba se přednostně projevuje v místech kde je i krátkodobě nadbytek půdní vláhy. Tato vláha může být z přirozených, ale i umělých zdrojů.

Na všech nadzemních částech všech druhů a typů cibule (kuchyňská, šalotka, zimní, ale i některé okrasné česneky) vznikají nejprve rozptýlené žlutozelené skvrny, které se později pokrývají šedavým nebo hnědošedým povlakem houby.

Nově vytvořené napadené výhony sou klasovitě znetvořeny. Spodní strany listů jsou pokryty šedofialovým povlakem tvořeným konidiofory. Později dochází k napadení listových čepelí. Na starších rostlinách se jako první příznak tvoří nepravidelné žlutozelené skvrny, které rychle hnědnou a zasychají.

Patogen způsobuje primární a sekundární infekci s odlišnými symptomy napadení. K primární infekci dochází v počátečních růstových fázích. Rostliny jsou zakrnělé, listy jsou chlorotické, ztlustlé, křehké a deformované, vegetační vrchol zpravidla odumírá.

V našich podmínkách napadá plíseň okurková kromě všech druhů a typů okurek i cukrové melouny. Na listech vznikají zpočátku žlutozelené skvrny, které jsou u některých odrůd ostře ohraničené listovými žilkami a u jiných jsou rozptýlené.

Na listech se tvoří nažloutlé skvrny, na spodní straně jsou viditelné bělavé sporangiofory. Skvrny později nekrotizují a trhají se. Při napadení květenství nebo hroznů dochází k jejich zasychání. Bobule mohou být napadeny pouze do velikost hrášku, později již choroba nedokáže prorůst pokožkou.

Napadá rostliny během celého vegetačního období bez závislosti na vývojové fázi a způsobuje významné škody na produkci. Choroba se zpočátku projevuje na spodních listech tvorbou žlutozelených skvrn které rychle žloutnou a jsou ohraničeny žilnatinou.

Příznaky se projevují již na podzim. Rostliny bývají pokroucené a často se na nich tvoří narůžovělý povlak mycelia. Na jaře po roztaní sněhové pokrývky jsou napadené rostliny oslabené a nebo odumírají a tvoří mezerovitý porost.

Choroba vyvolává nejen poškození kalichu plodů, ale napadená slupka také ztrácí lesk. Dužnina plodu postupně zvláštním způsobem moučnatí.Vyskytuje se především ve skladech kde je zpočátku vyšší vzdušná vlhkost.

Plíseň šedá je nejškodlivějším onemocněním jahodníku. Napadá plody ve všech fázích vývoje, řapíky listů, stopky květů a květy. Napadené nezralé plody hnědnou, zralé plody tmavnou, měknou a hnijí. Na čepelích listů jsou viditelné šedohnědé, koncentrické skvrny, které postupně nekrotizují.

Napadá mák zejména ve vlhkých letech. Na špičkách listů nebo v jejich úžlabí, se vytvářejí mokvavé skvrny, na kterých za vlhka narůstají husté šedohnědé povlaky mycelia a konidioforů. Onemocnění se šíří na listovou čepel a případně dále na stonek.

Vyskytuje se při déletrvající vlhkosti. Nejčastěji v hustých porostech vytváří šedý povlak na napadených pletivech. Na listech se povlak postupně rozrůstá až dochází k jeho odumření. Choroba také napadá stonky a šešule kde vytváří podlouhlé šedavé skvrny.

Napadení bývá obvykle viditelné až v průběhu srpna. Projevuje se šedými povlaky na všech částech rostlin. Při vlhkém průběhu počasí je na povrchu viditelný šedý povlak. Největší škody způsobuje napadení květních úborů.

Choroba může napadnout hrozny těsně po odkvětu a ty posléze usychají. Stopky a třapiny infikuje v období zaměkávání a dochází k opadávání napadených bobulí. Největší škody choroba způsobuje napadením zrajících a zralých hroznů na jejichž bobulích jsou viditelné tmavší skvrny a později dochází k praskání a olupování pokožky.

Zpočátku jsou na vrchní straně listů viditelné světlezelené skvrny, které později žloutnou až hnědnou a většinou jsou ostře ohraničené. Spodní strana je hustě pokryta šedomodrými konidiemi. U mladých sazenic dochází při infekci k projevu světlemodrého mycelia, listy se směrem dolů svinují, jsou vyklenuté a rychle odumírají.

Tato houbová choroba škodí na brukvovitých rostlinách ve všech fázích jejich růstu. Mladé rostliny může napadat již ve fázi děložních listů. Na nich i na pravých listech se nejdříve vytvářejí žlutozelené až žluté neohraničené skvrny, které jsou ráno nebo po deštích ze spodní strany pokryty řídkým bělavým povlakem houby.

Pod pojmem podehnívání salátu je třeba vidět houbovou chorobu hlávkového salátu způsobovanou několika druhy mikroskopických, převážně půdních hub, u nichž jsou obdobné příznaky. Vnější listy vadnou, žloutnou, klesají k zemi.

na listech se od května do začátku července objevují mezi listovými nervy dlouhé světlé pruhy. Následně infikované pruhy hnědnou a listy se často v pruzích třepí a zasychají. Největší výskyt těchto příznaků se obvykle objevuje až během metání.

Po odkvětu dochází k zvětšování a prodlužování napadených plodů v porovnání se zdravými. Napadené plody bývají zprohýbané a nedochází k vývoji pecky. Později dochází k pokrytí plodů bělavým povlakem tvořeným vřecky.

Na větvích a kmenech třešní, višní, meruněk a především broskvoní vznikají nekrotické, tmavě hnědé skvrny, které jsou zpočátku mírně propadlé, ale postupně se zvětšují a napadají i vodivá pletiva. Nekrózy vznikají nejčastěji v místě větvení, v okolí čípků, odumřelých větviček nebo v místech nejrůznějších poranění.

syn. Endofytická tmavohnědá skvrnitost ječmene

Na povrchu listů jsou viditelné oranžové až červené oválné skvrny o průměru několika mm. Uprostřed skvrn jsou viditelné černé tečky, které jsou tvořeny spermogoniemi. Na spodní straně se později tvoří pohárkovité světlehnědé aecidie.

Na čepelích ječmene se od července tvoří malé oranžovočervené odkryté kupky letních výtrusů. Později se objevují černě kupky zimních teleutospor.Významnější škody způsobuje choroba pouze při časném teplém létě.

Rez Uromyces dianthi parazituje především na velkokvětých, skleníkových (amerických) karafiátech. Největší škody způsobuje na řízcích. Napadat může i mydlici nebo šáter. Na listech vznikají zpočátku žluté skvrny, na kterých (na vrchní i spodní straně) se tvoří kupky (puchýřky) letních a později zimních výtrusů, překryté pokožkou.

Aecidiospory jsou kulatého nebo elipsovitého tvaru, pokryté drobnými bradavičkami. Uredospory jsou jednobuněčné, elipsovité, vejcovité nebo kulaté s jemnou žlutohnědou blankou. Teleutospory jsou dvoubuněčné, elipsovité nebo podlouhlé, na vrcholu zaoblené nebo zúžené, v místě přepážky jsou mírně zúžené.

Na listech jsou drobné žlutozelené, postupně se zvětšující skvrny. Silně postižené listy zasychají a opadávají. Na spodní straně skvrn nápadná okrouhlá oranžová ohniska letních výtrusů uredospor. Uredosporami se choroba šíří v porostech maliníku.

Choroba se vyskytuje na mnohých druzích trav a ovsu. Objevuje se od července a na čepelích, pochvách a pluchách tvoří žlutočervené kupičky letních výtrusů (uredospor). Okolo těchto kupek vzniká černý prstenec zimních výtrusů (teleutospor).

Již na podzim se mohou objevují zpočátku na špičkách listů malé nenápadné žlutooranžové jednotlivé kupky s uredosporami. Od časného jara (duben, květen) se na listech rozšiřují typické prosvětlené proužky, na kterých za podmínek příznivých pro rez záhy vznikají citrónově žluté ihned pukající kupky, uspořádané kolem listových nervů.

Od června do srpna se v závislosti na podmínkách objevují na líci listů okrově hnědé až rezavě červené kupky. Příznaky jsou méně často viditelné na pochvách, zřídka stéblech okrově hnědé až rezavě červené kupky, které pukají a uvolňují uredospory.

Na jaře, brzy po vyrašení listů růží, se na starších větvích, ale někdy i na listech nebo kališních lístcích objevují oranžové až světle oranžovočervené ložiska výtrusů, které se šíří do svého okolí. V létě se pak na horní straně listů tvoří žluté skvrny a na spodní straně drobné, žluté, prášivé kupky letních výtrusů.

Na horních straně starých listů se tvoří rezavě hnědé kupky letních výtrusů, které jsou obroubené světlým lemem. Silně napadené listy předčasně žloutnou a postupně odumírají.

Na horní straně listů se v letních měsících tvoří malé, nepravidelně roztroušené, skvrny. Na spodní straně se tvoří hnědá ložiska uredospor. Při časném napadení listy opadávají.

Choroba se začíná projevovat až koncem června a v červenci cihlově rezavými podlouhlými kupkami uredospor. Vyskytují se převážně na listových pochvách a stéblech. Na kupky dochází k odchlípnutí pokožky.

Na lícní straně listů jsou viditelné žlutozelené skvrny. Na spodní straně listů v místě těchto skvrn jsou nejprve žlutooranžové prášivé kupky letních výtrusů, které se v průběhu června mění na hnědavé povlaky 1 až 1,5 mm vysokých sloupečků (chloupků) zimních výtrusů.

Na listech žita se od konce května začínají vyskytovat rezavě hnědé kupky letních výtrusů. Později vznikají černé kryté kupky zimních výtrusů.

Listy postupně žloutnou mezi žebry, vadnou a usychají. Kořeny od špiček uhnívají. Silnější kořeny a jsou na průřezu zbarveny červeně až červenohnědě.Choroba je karantením patogenem. V místě výskytu významně snižuje výnos a vytrvalost porostů.

V průběhu sloupkování se na listech objevují vejčité nepravidelné skvrny. Mají nepravidelně modrozelené až žluté zbarvení s hnědými koncentrickými pruhy a hnědým až černým okrajem. Za optimálních podmínek se napadení může projevit již na podzim.

Choroba se projevuje na zrajících a sklizených plodech tvorbou různě velkých okrouhlých šedočerných a černých sazovitých skvrn. Postupně dochází ke spojování skvrn a vytváření souvislých povlaků. Mycelium zůstává pouze na povrchu a nedochází k nekrózám nebo poškození dužniny.

Na listových čepelích celeru vznikají malé šedohnědé skvrnky se žlutým lemem a velkým počtem velmi drobných černých teček - plodniček. Středy skvrn později hnědnou a zasychají. Počet skvrn se rychle zvyšuje a listy postupně hnědnou a odumírají.

Na listech se tvoří 1–3 mm velké, hranaté nebo okrouhlé, hnědé skvrny. Postoupně od středu nekrotizují a jejich střed se zbarvuje šedě. Ve středu skvrn jsou pozorovatelné černé piknidy.

Nejprve na čepelích starších listů vznikají drobné, okrouhlé, zpočátku vodnaté, později tmavě zabarvené nekrotické skvrny s velmi drobnými černými plodničkami. Počet skvrn postupně narůstá, částečně se zvětšují, splývají a přecházejí i na mladší listy.

Příznaky jednotlivých chorob jsou různé. Většinou se mění tvar a konzistence plodů a na povrchu jsou viditelné rozmnožovací orgány. Některé choroby nejsou na povrchu viditelné a napadají pouze dužninu uvnitř plodu.

Onemocnění je charakterizováno malými (1 až 4 mm), kulatými, průsvitnými lézemi nebo skvrnami. Tvoří se světle hnědé středy, obklopené černými až purpurovými kroužky se žlutými dvůrky okolo, což vytváří charakteristická „oka“.

Nejdříve na starších listech třešní a višní vznikají vínově červené, později hnědofialové, 1 až 2 mm velké skvrny, které jsou zpočátku difúzní, později ostře ohraničené. Počet skvrn se zvyšuje a často se spojují.

I když se ve skutečnosti jedná o dvě odlišné choroby, příznaky jsou velmi podobné a ochrana shodná. V obou případech se jedná o okrouhlé skvrny, které jsou výrazně červenofialově lemovány a uvnitř zasychají.

Listy, zejména jejich špičky zavadají a „hadrovatí“. Při vyšším stupni poškození listy postupně od špičky hnědnou a odumírají.

Škodí podobně jako sněť mazlavá. Více se vyskytuje v teplejších oblastech jižní Evropy a severní Ameriky.

Pšenice, která je napadena snětí je obvykle tmavěji zbarvená (modrozelená barva) a může bujněji růst. Napadení snětí je dobře viditelné až po vymetání klasů, kdy pluchy napadených klasů jsou rozevřené a tmavě zelené, hálky sněti namísto zrn vyhřezávají z klasu.

Napadené klásky metají dříve než zdravé a při metání se objeví černá masa spor pokrytá zprvu stříbřitou blankou, která ovšem záhy praská a spory se větrem a deštěm uvolňují. V době dozrávání porostů jsou pak často zřetelná pouze prázdná vřeténka.

Napadené klásky metají dříve než zdravé a při metání se objeví černá masa spor pokrytá zprvu stříbřitou blankou, která ovšem záhy praská a spory se větrem a deštěm uvolňují. V době dozrávání porostů jsou pak často zřetelná pouze prázdná vřeténka.

Stébla zakrslá o více než polovinu, přičemž v rámci jedné rostliny se mohou vyskytovat napadené i nenapadené klasy. Podobně jako rostliny i klasy jsou výrazně zkráceny. Místo obilek se tvoří drobné tvrdé hálky plné chlamydospor.