Onemocnění se projevuje již ve fázi listové růžice. Listová růžice je nevyvinutá a nejmladší listy jsou různě intenzivně fialově zbarvené, nebo mají tmavé listové žilky. Při vyšší intenzitě poškození vegetační vrchol zasychá a za vlhka zahnívá (druhotné napadení saprofytickými bakteriemi).

Na spodních listech jsou viditelné oválně protáhlé hnědé skvrny. Ve středu skvrn může docházek k praskání pletiva. V průběhu sloupkování se mění tvar. Skvrny jsou na koncích zašpičatělé s hnědým okrajem který postupně přechází ve zdravé pletivo.

Strnulý metlovitý vzhled rostliny. Lodyhy mají stejnou výšku, listy jsou postaveny vzpřímeně kolmo vzhůru, jsou mozaikovitě zbarvené a zelená zůstává pouze žilnatina. Květy jsou deformované, deformace postupuje od konců okvětních lístků, a často je doprovázena těžkou mozaikou na deformovaných částech okvětních lístků.

Hnědé až hnědočerné nekrotické skvrnitosti na stoncích, listech, palistech, úponcích, luscích a na semenech. Ascochyta pisi tvoří světle hnědé skvrny s tmavějším okrajem. Mycosphaerella pinodes a Phoma pinodella tvoří hnědočerné skvrny bez ohraničení.

Choroba poškozuje listy, plody, květy a velmi často i letorosty. Na listech způsobuje tmavošedé až černé ostře ohraničené skvrny, které nekrotizují a silně napadené listy opadávají. Opadávají i silněji napadené květy a mladé plody.

Choroba poškozuje listy, plody i květy. Na listech způsobuje sazovité skvrny, které nekrotizují a silně napadené listy opadávají. Opadávají i silněji napadené květy a mladé plůdky. Větší plody jsou typicky strupovité, často se deformují a někdy i praskají.

Nejvíce jsou napadány plody meruněk, ale i broskvoní a mandloní. Na plodech se vytvářejí drobné (2 až 5 mm), okrouhlé, šedé až šedočerné skvrny, často s tmavším lemem. Počet skvrn se postupně zvětšuje, skvrny tmavnou, korkovatějí a při větším počtu se spojují v nepravidelné plochy.

Jedná se o chorobu v minulosti opomíjenou, ale v současné době nabývající na významu, neboť velmi porušuje vzhled mytých hlíz, zejména u odrůd s jemnou a hladkou slupkou. Stříbřitost slupky byla podpořena vysokou vlhkostí půdy před sklizní a naskladňováním mokrých a neosušených hlíz.

Na listech tvoří okolo 5 mm velké fialovočervené až červenohnědé skvrny s tmavým okrajem. Postupně dochází k nekrotizaci napadeného pletiva. Při silném napadení listů dochází k jejich opadu. Na letorostech se choroba projevuje tvorbou propadlých hnědých skvrn, které jsou často doprovázeny klejotokem.

Jedná se o nejznámější a nejrozšířenější chorobu většiny druhů javorů. Škody způsobuje především na mladších stromech, zejména ve školkách. Na vrchní straně listů vznikají nejprve nažloutlé skvrny, na kterých se postupně objevují černé skvrny, které se zvětšují a postupně spojují ve velkou smolně černou skvrnu (tzv.

Houba kromě poškození kalichu plodů vyvolává hnilobu plodů, při které slupka ztrácí lesk a dužnina plodu zvláštním způsobem moučnatí. Větší výskyt této choroby se může objevit tam, kde se ovoce zpočátku skladuje v příliš vlhkém prostředí.

Šedá hniloba (dříve plíseň šedá) je někdy podle anamorfního stádia houby, která ji způsobuje (Botrytis cinerea), označována též jako botrytida. U jahodníku napadá především zrající a zralé plody, ale i nezralé plody, květy, květní stopky a listové čepele a řapíky.

Tato hniloba, která je též nazývána jako plíseň šedá nebo botrytida, napadá všechny nadzemní části rostlin, kde způsobuje vodnaté, rychle se rozšiřující skvrny, které postupně hnědnou, zasychají a pokrývají se typickým šedým povlakem houby.

Šedá hniloba (také plíseň šedá nebo botrytida) napadá hrozny od doby po odkvětu až do úplné zralosti. Napadené mladé hrozny zasychají, u starších pak jsou napadány i stopky a třapiny (nekrotické skvrny a zasychání).

U klíčících a vzcházejících rostlin dochází k odumírání klíčků nebo mladých rostlin s typickým zúžením kořenového krčku. U větších rostlin dochází k typickému vadnutí rostlin, které je ze začátku vratné (projevuje se jen při náhlém zvýšení teploty nebo po oslunění), později nevratné, končící úhynem rostlin.

První příznaky napadení se objevují v květnu. Ve spodní třetině stonku se tvoří dlouhé oválné, šedé, nahnědlé skvrny. Pletivo v místě napadení může být lehce vpadlé. Napadení se šíří vzhůru, přechází na postranní větve.

Prvotním příznakem jsou intenzivně žluté proužky na mladých listech. Žloutnutí velmi rychle postupuje. Dalším znakem napadeni je zpomalení růstu a zakrnění celé rostliny.

Choroba napadá zrající hrozny a způsobuje hnilobné projevy na jednotlivých bobulích.

Napadená rostlina je světlejší, nažloutlá, s protáhlými lodyhami, které bývají v nejhořejší části zvlněné. Listy mají mezi žilkami chlorotické žlutozelené skvrny. Makovice jsou protáhlejší a většinou ohnuté, nebo jinak deformované, s mozaikovými skvrnami.

Imágo je 4–7 mm dlouhé. Zbarvení je žlutozelené s černými podélnými pruhy na krovkách. Krovky samečků jsou téměř celé tmavé (až černé), žlutě zbarvené zůstávají pouze jejich konce. Samečci mají také delší tykadla (přibližně délky těla) a konec zadečku má tupější zakončení.

Dospělci jsou drobní, 6–8 mm velcí brouci kapkovitého tvaru, ze svrchní strany černomodří, zelenaví nebo fialoví, ze spodní strany rovněž černomodré barvy. Krovky jsou dozadu rozšířené, jemně a hustě tečkované.

Brouci jsou žlutavě hnědí, mírně podlouhlí, 4–6 mm velcí, s dlouhými tykadly.Larvy jsou 5–6 mm dlouhé, bledě zelenkavě žlutavé s množstvím černých plošek a bradavek.

Dospělci jsou drobní, 1,2–2 mm dlouzí. Tělo hnědé, na bocích hrudi načervenalé barvy, na hřbetě hrudi s tmavou páskou ohraničenou vzadu řadou bělavých štětinek a s černými příčnými pruhy na článcích zadečku.

Dospělci dorůstají velikost 1,5–2 mm. Mají dlouhé nohy a tykadla. Hruď mají tmavou porostlou Šedými chloupky a zadeček je načervenalý.Larvy jsou bílé, apodni a acephalní (tzv. struska). Dorůstají délky 2 mm.

Dospělec je drobný, asi 1,5–1,8 mm dlouhý komárek hnědočerné barvy.Larvy jsou zpočátku žluté, později oranžově-červené, zhruba 1,5 mm dlouhé se zploštělým, hluboce článkovaným tělem.

Dospělci jsou komárovitého tvaru a dorůstají délky 3–4 mm a mají červenohnědé zbarvení.Larvy jsou apodni s malou hlavou, bílé, velké 3–4 mm.

Dospělci jsou drobní, s bělavou hrudí a zadečkem s tmavohnědými proužky. Křídla čirá s řídkými černými chloupky. Tykadla samců mají 20–21 článků, tykadla samic 21–25 článků. Kladélko samic je dlouze vytažitelné, opatřené trny a háčky.

Dospělci jsou komárovitého tvaru a dorůstají délky 4-5 mm a mají žlutooranžové zbarvení.Larvy jsou apodni s malou hlavou, červené, velké 4-5 mm.

Přední křídla jsou bělavá se 4 tmavými zubatými příčkami. Zadní křídla jsou jednobarevná s hnědošedým nádechem a tmavými skvrnkami při okraji. Někteří jedinci s celotmavými předními křídly, tudíž málo výraznou kresbou.

Přezimují vajíčka na kmenech stromů. Jsou pokrytá rezavými chloupky (tzv. zrcátka).Housenky se líhnou v době rašení hostitelských rostlin. Zpočátku housenky žijí společně, ale netvoří zámotek. Později žijí jednotlivě.

Motýli jsou bílí s rozpětím křídel 3-4 cm.Vajíčka jsou téměř kulovitá, na pólech poněkud zploštělá, žlutá.Housenky jsou zpočátku černohnědé, se žlutohnědou hřbetní čarou, později pestře zbarvené na celém povrchu jsou chlupaté.

Motýli mají sametově bílá křídla s černými žilkami.Vajíčka jsou štíhle kuželovitá, žlutá, žebrovaná, cca 1 mm vysoká.Housenky jsou nejprve nažloutlé, s dlouhými chlupy, později jemně ochlupené, s černými a červenohnědými pruhy a černou hlavou.

Housenka běláska řepového je sametově zelená.

Housenka běláska zelného je nevýrazně žlutá s černými skvrnkami.

Brouk je 3–6 mm dlouhý, červenohnědý až černý, lesklý. Břišní články samečka jsou ochlupené, u samiček lysé. Hrbolky na třetím a čtvrtém švu jsou málo znatelné.

Dospělec je 2-2,5 mm dlouhý a 1,5 mm široký, tmavý, kovově lesklý brouk.Larvy jsou po vylíhnutí bezbarvé, později mléčně bílé. Mají žlutohnědou hlavu, tři páry noh a po obou stranách jednotlivých tělních článků po černé skvrně.

Dospělci jsou hnědého, šedého a bílého zbarvení. Přední křídla hnědé a šedé barvy, zadní křídla bílá. Průměrné rozpětí křídel se pohybuje v rozmezí 25–32 mm.Larvy mohou být zeleného až žlutého zbarvení, postupně tmavnou a na těle vznikají postranní pruhy a tmavé tečky.

Larva je žlutavá, beznohá, s hnědou hlavou. Dosahuje délky 12 mm. Švy mezi tělními články jsou ostře zaříznuté.Dospělé bodrušky jsou 6-10 mm dlouhé, štíhlé, leskle černé se žlutými skvrnami na hrudi a krovkách a se dvěma příčnými žlutými proužky; první na druhém a druhý proužek na 3.

Motýli mají přední křídla žlutavá s dvěma zřetelnými tmavšími příčkami až červenohnědá s dvěma světlými příčnými proužky. Zadní křídla bývají světlejší. Motýli měří v rozpětí křídel až 30 mm.Vajíčka jsou modrošedá, kladená na větvičky do prstenců.

Dospělci jsou 3 mm velké lesklé černé mušky. Mají žlutavé nohy a červené oči.Larvy jsou 3-4 mm dlouhé, beznohé, leskle bílé, s černými ústními háčky a dvěma bradavičnatými výrůstky.

Dospělci dosahují velikosti až 14 mm a vzhledem jsou podobní čmelákům. Larva je žlutavého zbarvení a dorůstá velikosti až 18 mm.

Motýl Rozpětí křídel 35 – 45 mm. Zbarvení dospělců je velmi variabilní. Základní zbarvení předních křídel je bledě šedozelené. Samice jsou často tmavší s hnědočerveným nádechem. Příčky jsou nezřetelné.

Na okrasných rostlinách škodí nejvíce uvedené čeledě:Červcovití Měkké, obrvené, 3-4 mm dlouhé tělo, kryté voskovými výpotky, které je dobře chrání. I v dospělosti bývají pohybliví.Štítenkovití Tělo kryté okrouhlým nebo čárkovitým voskovým štítkem, který si vytváří samičky ihned po přisátí.

Oproti puklicím nevytvářejí zpevněný štítek a nemají ani zpevněnou pokožku. Po stranách mají paprsčité výrůstky a na povrchu jsou poprášeny voskovou moučkou.

Oproti puklicím nevytvářejí zpevněný štítek a nemají ani zpevněnou pokožku. Po stranách mají paprsčité výrůstky a na povrchu jsou poprášeny voskovou moučkou.

Rezavě hnědý brouk o velikosti 2–4 mm, tělo válcovité a pokryto jemnými chloupky.Larvální stadia silně ochlupacená, dosahují délky až 4 mm.

Drátovci jsou válcovití, žluto až tmavohnědí, tvrdí a lesklí. Poslední článek jejich těla je kuželovitý a většinou protažený ve špičku. Mají silně shora dolů zploštělou hlavu, při pohledu z boku klínovitou.

Dospělý motýl je velký, zavalitý a nemotorný, šedý až hnědošedý s kresbou na křídlech. Mohutný zadeček je hustě hnědě chlupatý. Délka těla dosahuje 30-40 mm, rozpětí křídel u samců je 65-70 cm, u samic 80-90 mm.

Dospělci dorůstají velikosti 2-3 mm. Mají dlouhá, černá, nitkovitá tykadla. Třetí pár končetin je přizpůsoben skákání nadměrným vývinem. Zbarvení je leskle černé.Larvy jsou bílé až žlutavé, olygopodní, s hnědou hlavou a nohami.

Dospělci dorůstají velikosti 2-2,5 mm. Mají dlouhá, hnědá, nitkovitá tykadla. Třetí pár končetin je přizpůsoben skákání nadměrným vývinem. Zbarvení je leskle černé.Larvy jsou bílé až žlutavé, olygopodní, s hnědou hlavou a nohami.

Dospělci dorůstají velkosti až 2,5 mm. Mají oválně vejčité tělo s nápadně vyvinutým zádním párem končetin, které jsou uzpůsobené skákání. Povrch těla je zbarven černě pouze konce končetin a tykadla jsou hnědá.

Dospělci dorůstají velikosti 1,2-1,6 mm. Mají dlouhá nitkovitá tykadla, a třetí pár je přizpůsoben skákání nadměrným vývinem. Zbarvení je leskle černé s nápadným tečkováním.Larvy jsou bělavé, olygopodní, s hnědou hlavou a nohami.

Dospělci dorůstají velikosti 3-4 mm. Mají dlouhá nitkovitá tykadla, a třetí pár je přizpůsoben skákání nadměrným vývinem. Zbarvení je leskle černé.Larvy jsou bělavé, olygopodní, s hnědou hlavou a nohami.

Dospělci dorůstají velikosti 2-2,5 mm. Mají dlouhá, hnědá, nitkovitá tykadla. Třetí pár končetin je přizpůsoben skákání nadměrným vývinem. Zbarvení je leskle černé se dvěmi žlutými pruhy, které se v ramení části zužují.

Dospělci dorůstají velikosti 1,2–1,6 mm. Mají dlouhá nitkovitá tykadla, a třetí pár je přizpůsoben skákání nadměrným vývinem. Zbarvení je leskle černé s nápadným tečkováním.Larvy jsou bělavé, olygopodní, s hnědou hlavou a nohami.

Dřepčík rdesnový je tmavě bronzově zbarvený. Velikost těla je 1,5–3 mm.

Dřepčík řepný kovově tmavozelený. Velikost těla je 1,5–3 mm.

Dospělci dorůstají velikosti 2-2,5 mm. Mají dlouhá, hnědá, nitkovitá tykadla. Třetí pár končetin je přizpůsoben skákání nadměrným vývinem. Zbarvení je leskle černé se dvěmi žlutými pruhy, které jsou celé délce stejně široké.

Samičky jsou asi 2 mm dlouhé, zelenavé až černé, hnědé, šedě ojíněné. Tykadla a nohy jsou černé, báze stehen je žlutá.

Tento druh je žlutého a zeleného zbarvení (závisí na vývojovém cyklu), na těle voskový poprašek, dorůstá velikosti 1,6–2,5 mm.

Háďátka jsou drobní (do 1,5 mm) červi, kteří poškozují rostlinná pletiva jednak sáním a jednak fytotoxickými zplodinami své látkové výměny.

Háďátka jsou drobní (do 1,5 mm) červi, kteří poškozují rostlinná pletiva jednak sáním a jednak fytotoxickými zplodinami své látkové výměny.

Háďátka jsou drobní (do 1,5 mm) červi, kteří poškozují rostlinná pletiva jednak sáním a jednak fytotoxickými zplodinami své látkové výměny.

Asi 1mm dlouhá, sklovitá a oblá háďátka.

Háďátka jsou 1-1,8 mm dlouhá, opatřená savým bodcem.

Cysty jsou odumřelé samičky, velké 0,5-0,8 mm. Mají kulovitý nebo hruškovitý tvar se zakulaceným zadním koncem. Barva cyst G. rostochiensis se mění z bílé přes žlutou na skořicově hnědou. U G. pallida se bílá barva cyst po smrti samičky mění ihned na skořicově hnědou, bez přechodné žluté barvy.

Štíhlá bělavá háďátka, 0,5-0,9 mm dlouhá a 0,01-0,02 mm široká.

Cysty jsou odumřelé samičky. Mají citronovitý tvar. Jsou 0,6-0,8 mm dlouhé, 0,4-0,5 mm široké. Obvykle obsahují 200-300 vajíček a larev. Zprvu bílé cysty se po opadu z kořínků mění na tmavohnědé.Samečci jsou štíhlí, 1,3-1,6 mm dlouzí.

Dospělci dorůstají délky 1,0–1,8 mm. Obě pohlaví jsou nápadně štíhlá se špičatě zakončeným tělem. Zbarvení je průhledně bílé.Larvy jsou bílé podobné dospělcům.

Dospělý roztoč se dvěma páry noh, dosahuje délky 0,2 mm. Značí se poměrně vysokou pohyblivostí na rostlinách.

Žlutobílý až béžový roztoč s článkovaným tělem, trojúhelníkovitou hlavohrudí a dvěma páry nohou. Dosahuje délky 0,15-0,16 mm.Má 2 morfologicky odlišné formy: přezimující, tzv. zimní (deutogyne), dříve popsanou jako samostatný druh Phyllocoptes vitis, letní formu (primogyne), dříve popsanou jako samostatný druh Epitrimerus vitis.

Dospělci mají dlouze válcovité, klínovitě zúžené a na konci zaoblené tělo. Mají dva krátké trny směřující dopředu. Samice jsou větší než samci.Tělo protogynické samice je světle až slámově žluté (později světlo hnědé), zploštělé a článkované.

Imago je štíhlé, 8 mm dlouhé, hnědožluté barvy. Tělo bělavě poprášeno, šedě zakouřená křídla mají v místech příčných žilek tmavší skvrny.Vajíčka perleťově bílá, 0,9–1,7 mm dlouhá.Larvy jsou apodní, acephalní, 11 mm dlouhé, bělavé barvy.

Dosahuje délky těla 100–140 mm, ocas dosahuje délky 28–52 mm - je zřetelně dvoubarevný, naspodu téměř bílý. Hřbetní stranu těla má obvykle tmavší, rezavě až skořicově hnědou, někdy i s příměsí černých chlupů a světlejší břicho šedavé nebo se žlutým nádechem.

Hraboš polní je dlouhý 9-15 cm, s krátkým válcovitým ocasem (30-40% délky těla) a malýma okrouhlýma ušima, které jsou téměř celé ukryté v srsti. Srst mají různě zbarvenou, od hnědavě šedé přes nažloutlou, narezavělou nebo skořicovou až k téměř hnědé nebo šedohnědé.

Brouci jsou 14-17 mm dlouzí, na horní straně černí, na spodní straně smolně hnědí. Larvy jsou bělavé s tmavohnědou až černou hlavou a předohrudí. Na vrchní straně ostatních hrudních a zadečkových článků obdélníková hnědá políčka, na hrudi 3 páry silných nohou a na posledním článku 2 tupé výčnělky.