Dochází k náhlému vadnutí a zasychání starších a postupně i mladších listů. Následně infikované rostliny hynou. Příčinou vadnutí a zasychání je poškození kořenů, které postupuje od krčku rostliny směrem dolů.

Rostliny jsou po vzejití antokyanově zbarvené a postupně odumírají (nejprve vadnou starší listy, později srdéčko rostliny

Patogen napadá listy, listové pochvy, listeny palic a semena. Příznaky se šíří od spodních pater nahoru a mohou postupně poškodit celou listovou plochu. V počáteční fázi infekce je typickým znakem šedozelený lem kolem skvrn.

Zpočátku se na listech objevují malé oválné hnědě zbarvené skvrny. Postupně se skvrny zvětšují a dostávají tmavší zbarvení. Při silném napadení mohou způsobovat až odumírání listů.

Patogen (Helminthosporium papaveris, teleomorpha Pleospora papaveracea) může napadat všechny rostlinné části v kterékoli růstové fázi. V průběhu vzcházení se infekce projevuje padáním rostlin. Napadené rostliny hnědnou a kořenový krček se zaškrcuje (onemocnění lze v této fázi zaměnit s fyziologickou spálou nebo bakteriálním vadnutím).

Popis:Na hlavním stonku nebo vedlejších větvích se od května objevují vybělená místa. Obvykle ve spodní a střední části. Pod napadením se ve stonku často nachází vatovité mycelium ve kterém bývají černá sklerocia.

Choroba se na slunečnici projevuje po celou dobu růstu. Zpočátku způsobuje odumírání klíčících rostlin. Na vzrostlých rostlinách se objevují zahnědlé skvrny, které jsou za vlhka pokryté bílým povlakem.

V posledních letech velmi významné onemocnění, k jehož šíření přispívá vysoké zastoupení hostitelských rostlin v osevních postupech. Vyšší nebezpečí napadení rostlin máku je zejména od fáze kvetení. Patogen (Sclerotinia sclerotiorum, hlízenka obecná) může napadat rostliny v průběhu celé vegetace.

Na rubu i líci listu jsou hnědé skvrny velikosti 1–2 mm. Většinou zasychají od středu s načervenalým až šedočerveným okrajem. Později se skvrny mohou vyskytnout na luscích a stoncích. Následně muže docházet k zasychání celých listů i rostlin.

V horních částech listových čepelí se tvoří síťkovité skvrny, které postupně splývají do podélných pruhů. Pigment je ve skvrnách soustředěn do úzkých podélně nebo příčně orientovaných čárek. Celý list později žloutne a od vrcholu zavadá.

Choroba napadá hlavně řapíky,Později také všechny nadzemní části rostlin včetně květenství. Na povrchu tvoří 1–3 cm velké oválné skvrny, které jsou hnědé. V místech napadení dochází k lámání stonků a rostliny ohniskově poléhají.

Na starších listech jsou od června viditelné různětvaré ostře ohraničené hnědé suché skvrny, Skvrny mohou byt velké až 2 cm v průměru. Skvrny mají uvnitř koncentrické prstence.

Choroba napadá oves v kterékoliv růstové fázi. V počátečních fázích infekce se nejdříve na koncových částech listů tvoří nepravidelné hnědé skvrny. Odrůdově se liší vybarvení skvrn - některé odrůdy mají barevně zvýrazněný okraj, jiné mají skvrny víceméně rozplývavé, ale vždy hnědé.

Příznakově velmi podobná poškození thují mohou způsobovat čtyři odlišné příčiny. Velmi častou příčinou hnědnutí a zasychání konců výhonů je sucho (především na jaře, po zimě) nebo i posypové soli. V tomto případě na napadených částech nejsou žádné příznaky poškození hmyzem nebo houbovou infekcí.

Na listech se zpočátku objevují drobné skvrny, které postupně žloutnou a zasychají. Napadené rostliny nouzové dozrávají a semeno je scvrké a zaschlé.

Napadení se na listech začíná projevovat v průběhu června tvorbou žlutozelených neohraničených skvrn. Skvrny se postoupně zvětšují a uvnitř dochází k nekrózám. Později dochází ke spojování nekróz, až dojde k pokrytí celého listu.

Příznaky se projevují hlavně na starších listech a postupně přechází na lodyhy. Na listech se projevuje nekrózou nervatury a pozdější objevením hnědých nekrotických skvrn. Pokud přejde na řapík dojde postupně k uschnutí celého listu a tvorbě nekróz na lodyze v místě styku se řapíkem.

Choroby česneku jak v průběhu vegetace, tak i během skladování způsobuje komplex několika hub. Jedná se zejména o houby Fusarium spp., Botrytis spp., Penicillium spp., houbu Sclerotium cepivorum a v některých lokalitách pak i houbu Helmithosporium allii.

Botrytis gladiolorum (syn. B. cinerea) způsobuje na hlízách hluboké skvrny, především v místě vegetačních vrcholů, které někdy vypadávají. Na listech způsobuje světlé, později černohnědé drobné skvrny, které se postupně prodlužují.

Většina původců chřadnutí a odumírání révy je v různé míře polyfágní. Mezi široce polyfágní náleží především Fomitiporia punctata a Stereum hirsutum, které napadají celou řadu druhů listnatých dřevin. Polyfágní jsou také houby rodu Phaeoacremonium (např.

Na mladých listech broskvoní vznikají zpočátku mírně vypouklé žlutozelené, později červené skvrny nebo puchýře. Tyto skvrny se velmi rychle zvětšují, zduřují a tím deformují (zkadeřavějí) listovou čepel.

Choroba byla v podmínkách ČR pozorována na višních, i když můženapadat i jiné druhy peckovin. Onemocnění se projevuje na dozrávajících plodech nejprve jako drobné zmatnělé plošky na povrchu ovoce, ale velmi rychle dochází k rozvoji velkých okrouhlých mírně propadlých skvrn, které se mohou pokrýt i více než polovinu plochy plodu.

Na větvích a kmenech se tvoří tmavě hnědé, částečně propadlé, skvrny. V místě napadení se tvoří klejotok. Napadení se postupně zvětšuje a větve nad místem poškození postupně chřadnou. Nejčastěji se vyskytují v nevhodných výsadbách a po razantním řezu.

Napadené rostliny nepravidelně vzcházejí a jsou řídké díky menšímu počtu stonků. Na podzemních částech rostlin se objevují hnědé skvrny. Na nadzemní části stonku těsně nad povrchem půdy se může objevit povlak bílého mycelia, tzv.

Jedná se o nejčastější skládkovou hnilobu cibule kuchyňské. Cibule jsou postupně od vrcholů (krčků) napadány hnilobou. Následkem toho suknice cibulí měknou a hnědnou. Na povrchu cibulí se objevuje jemný hnědošedý povlak houby a na něm později plochá černá tělíska.

Choroba se vyskytuje většinou až v druhé polovině skladovacího období. Vyvolává ostře ohraničené okrouhlé hnědé skvrny o průměru 0,5–3 cm, jejichž povrch se miskovitě prohýbá. Příznaky poškození u obou hub jsou přibližně stejné, takže je lze rozlišit jen mikroskopicky.

Vytváří světle zelené později hnědé skvrny nepravidelného spíše hranatého tvaru. Příznaky se projevují hlavně na starších listech. Skvrny postupně dosahují velikosti až 10 mm a mnohdy vypadávají.

Na povrchu napadených plodů se objevují špinavě šedé nekrotické skvrny, kde se slupka mírně prohýbá a dužnina měkne a podléhá kašovitému rozkladu, slupka svraskává a objevuje se typický plesnivý zápach.

Průběh choroby může být v závislosti na počasí akutní a nebo chronický.Při akutním průběhu choroby dochází ke svinování listů podél hlavního nervu. Oproti virové svinutce jsou listy vláčné a povadlé. Listy bývají světlejší až žlutavé.

Napadené větve vadnou a postupně usychají. Na plodech se tvoří hnědá hniloba. Celé plody postupně hnědnou a na povrchu se v koncentrických kruzích vytváří bílé kruhy konidioforů. Plody zůstávají na stromech a mumifikují.

Slupka i dužnina plodů měkne a hnědne. Na hnědých skvrnách se většinou vytvářejí soustředné kruhy špinavě bílých polštářků, které jsou tvořeny fruktifikačními orgány houby. Napadené plody většinou opadávají, ale mohou i mumifikované zůstat viset na stromech.

Slupka i dužnina plodů všech druhů peckovin (meruňky, broskve, slívy, třešně, višně) měkne a hnědne. Na hnědých pletivech se vytvářejí špinavě bílé polštářky, které jsou tvořeny fruktifikačními orgány houby.

Tato choroba napadá především meruňky a višně, včetně okrasných višní (silně náchylná je např. višeň plstnatá). V menším rozsahu napadá i třešně. Listy na napadených větvičkách postupně vadnou a usychají.

Na skladovaných jablkách se tvoří shluky černých teček, které nápadně připomínají mušince. Příznaky jsou viditelné na dozrávajícím ovoci.

Napadení větví začíná od špičky a postupuje směrem ke kmenu. Na povrchu jsou viditelné oranžové výběžky, které bývají velké 1–2 mm.

Poškozené květy jsou vodnaté, tmavě zbarvené a později usychají.

Semenáčky a sazenice mají zaškrcený kořenový krček, padají a odumírají.

Semenáčky a sazenice mají zaškrcený kořenový krček, padají a odumírají.

Semenáčky a sazenice mají zaškrcený kořenový krček, padají a odumírají.

Semenáčky a sazenice mají zaškrcený kořenový krček, padají a odumírají.

Houby obsažené v půdě a na povrchu semen vyvolávají hynutí klíčících semen. Později při vzejití semenáčků mohou vyvolat odumírání a hnilobu kořínků a krčku.Typickým příznakem padání semenáčků je měknutí kořenového krčku, a ohýbání padání k zemi.

Na mladých listech na koncích letorostů vznikají bílé skvrny, které se postupně zvětšují. Tyto listy se deformují, hnědnou a předčasně opadávají. Bílé skvrny vznikají i na letorostech, které se pak deformují, zastavují růst a od vrcholů zasychají.

Na povrchu listů se tvoří bílé skvrny, které později splývají. Následně je celý list pokryt bělavým povlakem. Napadené pletivo usychá a vypadává.Choroba také napadá pazochy a hlávky.

Tato choroba je příčinou bělavých povlaků na listech, květech, letorostech a mladých plodech. Silněji napadené části hnědnou a zasychají. Na plodech je kromě toho i příčinou mramorovité korkovitosti (rzivosti).

Patogen (Erysiphe polygoni) napadá rostliny máku až v pozdních růstových fázích. Nejprve se objevuje na starších spodních listech, později i na mladších a vyvíjejících se listech. Škodlivost se u máku setého projevuje zejména při napadení nejvýše položených listů a makovic.

Bělavé povlaky na nadzemních částech rostlin.

Na všech nadzemních částech (listy, řapíky, stonky, květenství i plody nažky) především petržele a mrkve (ale i fenyklu, celeru a řady planě rostoucích mrkvovitých rostlin) vznikají bělavé, moučnaté povlaky houby, které se postupně zbarvují do špinavě hnědošeda.

Původcem choroby jsou dvě botanicky odlišné houby, avšak příznaky poškození jsou u obou zcela shodné. Na listech a často i na stoncích se objevují zprvu drobné, později rozrůstající se skvrny s typickým bělavým moučnatým povlakem hub.

Nejčastěji se na lícní straně listových čepelí, omezeně však i na jejich rubu, ale i na listových řapících a na stoncích, objevují typické bělavé, moučnaté skvrny, které jsou zpočátku samostatné, později se však rychle rozrůstají, splývají a brzy pokrývají celý povrch rostlin.

Na letorostech, listech, květenstvích a hroznech se tvoří bělavé moučnaté povlaky podhoubí parazitické houby. Postižená pletiva šednou a dochází k jejich deformacím. Květenství sprchávají a mladé bobule zasychají, praskají a dochází k jejich vyhřeznutí.

Na obou stranách listů, na mladých výhonech, na poupatech, ale i na květních lístcích vznikají bělavé, moučnaté povlaky, které jsou později plsťovité až šedě zbarvené. Na těchto povlacích postupně vznikají drobné, kulovité, černé plodničky.

Od července se na líci listů objevuje šedobílý, později nažloutlý povlak. Při silném napadení dochází až k zasychání listů.