Dvouletý až víceletý plevel s převážně generativním rozmnožováním.

Jednoletý ozimý plevel.

Jednoletá ozimá až dvouletá tráva.

Jednoletá tráva.

Jednoletá tráva.

Jednoletá ozimá tráva, výjimečně klíčící i na jaře. Někdy též dvouletý.

Jednoletý ozimý plevel.

Vytrvalý, výběžkatý

Vytrvalý plevel s převážně generativním rozmnožováním.

Vytrvalý plevel s převážně generativním rozmnožováním.

Jednoletý ozimý plevel.

Jednoletý časně jarní plevel.

Vytrvalá tráva.

Jednoletý ozimý plevel.

Jednoletý plevel.

Vytrvalý plevel.

Jednoletý ozimý nebo dvouletý plevel.

Jednoletý ozimý plevel.

Jednoletý ozimý plevel.

Jednoletý ozimý plevel.

Oba původci této choroby jsou příbuzné houby a způsobují shodné příznaky. Na všech listech (pravých i děložních), vznikají hnědé až černé, nejprve drobné, mírně propadlé, okrouhlé skvrny. Na řapících, květní stopkách a na šešulích jsou tyto skvrny protáhlejšího tvaru.

Černě jsou polyfágní, primárně saprofytické houby (Alternaria spp., Stemphylium botryosum - teleom. Pleospora herbarum, Cladosporium herbarum), které napadají zejména oslabené rostliny. Na máku se vyskytují převážně v období dozrávání.

Na listech jsou viditelné okrouhlé šedohnědé až černé skvrny, které často mají žlutý okraj. Napadené pletivo zasychá a v listech se objevují trhliny.

Tato choroba je někdy nazývána i jako hnědá skvrnitost rajčete. Většinou od poloviny léta vznikají na listech velké, nepravidelné, tmavohnědé skvrny, které jsou výrazně ohraničené. Při silnější infekci listy odumírají.

Přestože napadá rostliny po celé vegetační období, je nejškodlivější napadení po odkvětu a v průběhu dozrávání. Zpočátku se na listech tvoří drobné hnědočerné skvrny, které se postupně zvětšují a jejich střed šedne.

Tento druh padlí způsobuje na plodech, na dřevě vrcholových letorostů, na řapících a na nervatuře listů angreštů, ale i rybízů (zejména rybízu černého) a kříženců rybízů s angreštem bílé povlaky, které postupně hnědnou a vytvářejí se na nich drobné tmavé pohlavní plodničky.

Na jakékoliv nadzemní části rostlin fazolu se vytvářejí nepravidelně okrouhlé, hnědé skvrny, které na mladých luscích jsou vpadlé, s tmavším, červenohnědým a vyvýšeným okrajem. Skvrny se postupně zvětšují a někdy i splývají.

Houba přezimuje jako mycelium, nebo ve formě spor. Po aklimatizaci, může přežít dlouhá období sucha i chladu (až -29 °C). Zdrojem primární infekce jsou askospory (pohlavní výtrusy), které dozrávají během zimy a počátkem jara v pseudoperithéciích na napadené tkáni, které sjou následně přenášeny vzducehem.

Příznaky se v průběhu června a července mohou objevovat na všech nadzemních i podzemních částech rostlin. Na listech jsou viditelné světle hnědé oválné skvrny s tuhým okrajem a propadlým středem. Uvnitř skvrn jsou viditelné černé tečky, které jsou tvořeny plodničkami hub.

Na listech, především kolem nervatury, vznikají různě veliké hnědě ohraničené skvrny, které jsou nejprve žlutohnědé, později od středů hnědé. Skvrny se postupně zvětšují a spojují. Napadené listy se deformují, zasychají a již koncem léta předčasně opadávají.

Podle původce je tato choroba známá i jako pakustřebka rybízová. Od června vznikají na listových čepelí rybízů a angreštů žlutozelené, ostře ohraničené, 1 až 3 mm velké skvrny se světlezeleným okrajem, které od středů postupně nekrotizují.

Příznaky choroby se mohou objevit ve velmi krátké době po infekci. Na plodech jahodníku a příležitostně i na okvětních plátcích se vytváří hnilobné vodnaté skvrny. Během dvou až tří dnů skvrny na plodech hnědnou, propadají se, tvoří se fruktifikační orgány, které produkují krémovou až růžovo oranžovou masu spor.

Patogen (Xanthomonas campestris pv. papavericola) napadá zejména listové čepele. Napadení se projevuje nejdříve bledými, mokvavými skvrnami na spodních listech rostlin. Skvrny jsou hranaté, ohraničené listovou nervaturou.

Na listech okurek jsou hranaté, vodnaté, průsvitné žlutohnědé skvrny ohraničené listovými žilkami (převážně u polních odrůd). Za vysoké vlhkosti vzduchu se uvolňuje bakteriální sliz, který za sucha zasychá a tvoří stříbřitý povlak.

Na plodech vznikají nejprve vodnaté skvrny, které se rychle zvětšují, propadají a černají. Postupně vznikají velké nepravidelné černé skvrny, ohraničené vodnatým lemem. Skvrny postupují do plodů, kde postihují jádro, které zčerná a seschne.

Choroba je zpočátku pozorovatelná na květech a mladých plodech jejichž pletiva tmavnou a vodnatí. Choroba přechází na letorosty, kde se projevuje jejich tmavnutím a prohýbáním. Na větvích jsou pozorovatelné tmavší napadená místa, která jsou zpočátku vypouklá, ale později se propadají.

Bakteriální vadnutí způsobené bakterií Erwinia carotovora se v porostu vyskytuje nejprve ojediněle, ale při vhodném průběhu počasí může zničit celý porost během 5–7 dnů. Napadení se projevuje fialověním listů s různou intenzitou zabarvení, vadnutím vrcholku rostliny a černáním dužniny stonku.

Obecně choroba způsobení bakteriózami.

Bílá hniloba způsobená houbou Sclerotium cepivorum, patří také k nejzávažnějším patogenům cibulovin. Choroba se projevuje v oblasti kořenového systému v půdách, které jsou silně zamořeny sklerociemi této houby a tvoří ohniskový výskyt, ve kterém dochází k silnému napadení jednotlivých rostlin, které ve střední části ohniska odumírají.

Bílá hniloba způsobená houbou Sclerotium cepivorum, patří také k nejzávažnějším patogenům cibulovin. Choroba se projevuje v oblasti kořenového systému v půdách, které jsou silně zamořeny sklerociemi této houby a tvoří ohniskový výskyt, ve kterém dochází k silnému napadení jednotlivých rostlin, které ve střední části ohniska odumírají.

Hrozny mohou být infikovány především od počátku zaměkání. Napadené bobule bílých odrůd se zbarvují mléčně až světle hnědě, hnijí a obvykle rychle usychají. Typická je octová vůně napadených hroznů, kterou působí přemnožení a činnost octových bakterií a kvasinek.

Projevuje se předevšín na čepelích starších listů,občas napadá také řapíky a květní stopky. Na napadených listech se tvoří drobné fialové skvrny, které se zvětšují a od středu zasychají. Skvrny mají tipický vzhled s bělavým nekrotickým středem, který je lemován fialovým okrajem.

Listy které jsou silněji napadené hnědnou a odumírají. Silně poškozené rostliny jsou malé. Napadené cibule hnijí a na povrchu se tvoří černá plochá sklerocia.

Tato choroba se též nazývá nádorovitostí, hlenkou nebo plasmodiophorou. Původcem je půdní mikroorganismus, který způsobuje na kořenech nádory o různé velikosti a tvaru. Na průřezu jsou nádory ze začátku krémové, později hnědé a velmi brzy se vlivem druhotných bakterií rozpadají.

Listy mají zejména na horní straně zašpičatělé světle žluté skvrny se zahnědlými okraji. Skvrny bývají až 10 mm dlouhé a 3–4 mm široké. Plodničky se nejčastěji vyskytují až na klasech kde vytváří tmavé skvrny.

Na listech se vytvářejí čárkovité červené až hnědé skvrny ohraničené žilnatinou. Plodničky nejčastěji vytváří na listech. Na klasech se projevuje hnědofialovými skvrnami, které se od špiček plev postupně rozšiřují.

Od července se zpočátku na nejstarších listech objevují okrouhlé skvrny velké 2–4 mm. Skvrny postupně splývají a dochází k usychání celých listů. Rostlina se snaží bránit tvorbou stále nových listů.

Příznaky se objevují na podzim, listy jsou pokryty povlakem, objevují se světlezelené skvrny, které se postupně šíří na všechny listy a ty následně opadávají. Na jaře listy vypadají jako spálené. V případě výskytu na květních pupenech, ztrácejí schopnost vytvořit šešule.

Na vrchní straně listů se objevují světlezelené až žluté difúzní skvrny, na jejichž spodní straně vyrůstá jemně sametový povlak fruktifikačních orgánů houby (proto též někdy plíseň sametová nebo hedvábná), který je z počátku nazelenalý, později olivově hnědé barvy.

Choroba se na rostlinách vyskytuje po celou dobu vegetace a může je napadat již ve fázi děložních listů. Významné škody však představuje až výskyt na šešulích kde vytváří nízké černé mycelium, ale zpočátku se projevuje pouze drobnými, kulatými ostře ohraničenými skvrnami.

Významnou choroba skladovaného ovoce. Je nejrozšířenějším původcem hniloby jádrového ovoce, která se vyskytuje v sadech na plodech jako hnědá nebo černá hniloba. Je doprovázena typickými sametovými polštářky konidií, které bývají soustředěny v koncentrických kruzích.

Na listech rychlených okurek, ale i vodních a cukrových melounů, vznikají žluté nebo hnědé skvrny, které postupně zasychají a pletivo vypadává. První skvrny jsou na okrajích listových výkrojků. U řapíků a stopek plodů se v místech přirůstání ke stonkům objevují nekrotické skvrny s velkým množstvím velmi drobných černých plodniček.

Napadá listy, výhonky, úponky a plody

Především na horní straně listů vznikají hnědočerné, černofialové až černé skvrny, různě velké a různého tvaru. Tvar i barva skvrn jsou často závislé na odrůdě růží. Velmi často mají skvrny jemně paprsčitý okraj.

Onemocnění se šíří za vlhka a optimální teploty okolo 23°C. Na bazálních listech se na jaře projevuje černými skvrnami ohraničenými světlezeleným lemem. Nejrozsáhleji ovšem bývají napadány bazální části letorostů.

Jedním ze znaků onemocnění jsou mírně zduřelé kořeny, obalené nejjemnějšími částečkami zeminy. Z napadených kořenů se velmi snadno dá odstranit pokožka. Následně se na bázi rostlin objevují hnědavé skvrny, obvykle hodnocené jako nespecifické nekrózy.

rčková a kořenová hniloba jahodníků, syn. červená hniloba kořenů jahodníku. Je nebezpečná zejména v oblastech s chladnějším a vlhčím klimatem a symptomem je červené zbarvení středního válce kořenů, patrné při podélném řezu.

Choroba se na listech projevuje tvorbou žlutozelených později červených skvrn o velikosti 5–10 mm. Při silném napadení dochází k deformaci a usychání listů.

Nejčastěji jsou napadány květní stvoly hvězdníku, často také listy, cibule nebo i poupata a květy, kde se nejdříve vytvářejí drobné (často až tečkovité), červené, ostře ohraničené skvrnky, které se postupně zvětšují ve velké, hnědočerveně lemované skvrny.

Choroba vytváří u bílých odrůd žluté a u modrých odrůd červené skvrny, které jsou ostře ohraničené žilnatinou. Skvrny od středu zasychají a postupně se rozšiřují. Mezi zaschlým středem a zdravým pletivem zůstává stale specificky zabarvené pletivo.

Na bázi jednoletých výhonů (letorostů) fialově hnědé různě velké ohraničené skvrny. Koncem léta skvrny hnědnou, dochází k nekrózám, praskání a odlupování borky. Silněji postižené výhony mají v následujícím roce menší přírůstky a za příznivého počasí pro projev onemocnění předčasně, často již na začátku sklizně, zasychají.

Choroba postihuje celý keř nebo jednotlivé části keře (ramena) a vyvíjí se pozvolna několik let. Zpočátku je obtížné nalézt příznaky napadení. V primární fázi některé letorosty zaostávají v růstu a listy jsou menší.

V poslední letech je tato choroba oproti Padlí americkému méně častá a vyskytuje se zejména u značně zanedbaných rostlin (nedostatečná výživa a závlaha, zastíněné lokality). Toto padlí napadá především jen listy, na kterých od července až srpna tvoří bíle povlaky na vrchní straně listů.

Objevuje se především v letech s chladným a vlhkým počasím v závěru vegetace a v období sklizně. Houba napadá stonky i hlízy. Na bázích odumírajících stonků se tvoří podélné nekrotické skvrny s pyknidami a v nich se tvořící spory jsou smývány do půdy a kontaminují hlízy.

Patogen škodí hlavně na lodyhách. V místě kde přisedají listové řapíky tvoří tmavé skvrny a listy postupně zasychají. Choroba také může obepnout celou lodyhu a následně dochází k lámání.

Na listech se vyskytují oválné skvrny 1–2 cm v průměru s koncentrickými kruhy tmavšího a světlejšího nekrotického pletiva. Skvrny se často vyskytují na listech společně s dalšími houbami, např. s Cercospora beticola.

Příznaky jsou viditelné již na podzim ve fázi přízemní růžice kdy se na listech tvoří okrouhlé skvrny s nažloutlým okrajem a šedým středem. Na krčku se mohou vyskytovat zkorkovatělé trhlinky. Na jaře již je na kořenovém krčku pozorovatelná suchá hniloba, zkorkovatělé trhliny a zahnědlá místa.

Zdroj infekce se vyskytuje v půdě, kde spory fuzárií přežívají po mnoho let a jsou prakticky trvalým zdrojem infekce. Vyšší výskyt lze očekávat v lehčích písčitých a kamenitých půdách. Fuzária však nejsou schopna infikovat hlízy s neporušenou slupkou ani pronikat vrstvou suberizovaných buněk hojivého pletiva.

Fusariová hniloba bývá dvojího typu. Při periferní hnilobě infekce vniká do dužniny poškozenou slupkou především u stopky plodů. Druhým typem je jádřincová hniloba, kde se nekróza šíří z jádřince. U tohoto typu vnikly zárodky houby do plodu již za vegetace.

Jedná se o nejnebezpečnější chorobu čínských aster. U napadených rostlin jsou hnědé nebo zčernalé kořenové krčky, často (především za vlhkého počasí) s narůžovělým povlakem houby. Na průřezu jsou u stonků patrné zčernalé svazky cévní.

Klasy nepravidelně dozrávají. Na napadených plevách se vytváří narůžovělý až světle červený povlak. Postupně dochází k úplnému zhnědnutí plev. Také může dojít k zasychání horní třetiny klasu.

Fuzariózy palic jsou díky četným druhům rodu Fusarium dosud málo mezi sebou rozlišitelné. Houba se rozšiřuje osivem nebo půdou. Infekce nastává rozrušením hniska choroby na rostlině a spory se dále šíří větrem a dešťovou vodou.