Rezistentní plevele v ČR- Starček obecný

10. 04. 2011 Ing. Lucie Slavíková - Holcová, Ing. Jan Mikulka CSc.; Výzkumný ústav rostlinné výroby v.v.i, Praha Plevele Zobrazeno 10288x

Velkoplošné používání herbicidů a neustálé zvyšování jejich dávek mělo za následek rozšíření rezistentních populací plevelů. Tento trend v používání herbicidních přípravků se nevyhnul ani Česku. Po rdesnu blešník, laskavci ohnutém, merlíku bílém, turance kanadské a lipnici roční byl na území České Republiky, jako v pořadí už šestý, zjištěn rezistentní starček obecný (Senecio vulgaris). Rezistentní nález byl prokázán v roce 1988. Starček obecný je jednoletý, ozimý plevel z čeledi Asteraceae – hvězdicovité. Patří mezi méně významné plevele, kvůli poměrně vysokým nárokům na světlo má nižší konkurenční schopnosti. V zapojených porostech se neprosadí, obtíže působí pouze při silném výskytu. Je rozšířený po celém území našeho státu včetně horských oblastí. Vyskytuje se hojně na orné půdě, v zelinářských porostech, v zahradách, sadech, vinicích, podél cest i na železnicích. Vyžaduje vlhké, živinami bohaté půdy, je silně nitrofilní.

Starček obecný je jednoletý, ozimý plevel z čeledi Asteraceae – hvězdicovité. Patří mezi méně významné plevele, kvůli poměrně vysokým nárokům na světlo má nižší konkurenční schopnosti. V zapojených porostech se neprosadí, obtíže působí pouze při silném výskytu. Je rozšířený po celém území našeho státu včetně horských oblastí. Vyskytuje se hojně na orné půdě, v zelinářských porostech, v zahradách, sadech, vinicích, podél cest i na železnicích. Vyžaduje vlhké, živinami bohaté půdy, je silně nitrofilní.

Starček je proměnlivého vzhledu. Jeho vzhled je závislý na stanovišti na kterém se nachází. Na chudých půdách vytváří zakrnělé jednoúborné rostliny, kdežto na stanovištích bohatých tvoří rostliny velké, bujně kvetoucí. Lodyha rostliny je přímá, vystoupavá, odspodu větvená, 10–50 cm vysoká. Listy jsou světlezelené, podlouhlé, působící dužnatým dojmem. Květy jsou uspořádány ve vrcholový nebo úžlabní chocholík, jsou žluté, trubkovité. Rostliny vykvétají v období od března do listopadu, s výjimkou mrazivého počasí. Rozmnožování probíhá výhradně semeny, která mohou být i z několika generací během roku. Semena jsou 3–4 mm velké nažky s dlouhým bílým chmýrem. Nažky klíčí dobře již po uzrání, převážně na světle a z povrchu půdy. Jedna rostlina je schopna vyprodukovat až 7000 semen ročně. Šíření semen napomáhá vítr, na další lokality se šíří však také kompostem a chlévskou mrvou.

Rezistentní populace zjištěné na území České republiky byly nalezeny v sadech a na železnicích. Jednalo o rezistentní populace vůči inhibitorům fotosyntézy ve fotosystému II, konkrétně vůči atrazinu, s křížovou rezistencí k simazinu, prometrynu, terbutrynu, terbuthylazinu, cyanazinu, chloridazonu a lenacilu.

Starček obecný je vůbec prvním objeveným rezistentním plevelem ve světě. Poprvé byly jeho tolerantní biotopy objeveny v roce 1970 v USA. Šlo o populace z ovocných školek. Ale výskyt rezistentního starčeku se neomezil pouze na tyto dvě oblasti. V roce 1977 byly nalezeny rezistentní populace v Anglii a Kanadě, v roce 1980 v Německu, v roce 1982 ve Francii, Švýcarsku, Belgii a Holandsku a roce 1996 v Norsku. Rezistence se týkala především inhibitorů fotosyntézy ve fotosystému II, avšak byla také nalezeny rostliny tolerantní k přípravkům ze skupin ureáz, amidů a nitrilů.

Regulaci starčeku komplikuje jeho etapovité vzcházení a vytváření několika generací semen v průběhu vegetace. Přestože byly zjištěny populace k herbicidům rezistentní, je obecně k herbicidním přípravkům citlivý.

Obr. 1 : Výskyt rezistentních populací starčeku obecného v Evropě