Choroby a škůdci řepíku lékařského

03. 08. 2020 Doc. Ing. Ivana Šafránková, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Ochrana obecně Zobrazeno 948x

Původním místem výskytu řepíku lékařského (Agrimonia eupatoria L., Rosaceae) je Evropa, severní Afrika, jihozápadní Asie a Severní Amerika, kde roste jako vytrvalá bylina na slunných, chudých půdách. V zahraničí patří řepíky (Agrimonia procera, syn. Agrimonia odorata a Agrimonia pilosa) k ekonomicky a zahradnicky významným rostlinám, ale pěstování je často ovlivňováno výskytem rzi.

Léčivé vlastnosti řepíku byly využívány již v antickém Řecku na nejrůznější nemoci, včetně mužské impotence, vnitřního krvácení, bolesti zad, revmatismu, trávicích potíží, ran a bolestí v krku. Řepík obsahuje velké množství tříslovin (4–10 %), triterpeny, flavonoidy a éterické oleje. Vysoký obsah taninu může u citlivých jedinců vést k nevolnosti nebo bolestem břicha. Protože přípravky z řepíku ztěžují vstřebávání léků ve střevě, neměly by se užívat s jinými léky. Pro léčivé účely se sbírá nať v době květu a ze sušené drogy se připravuje čaj k léčení lehkých průjmových onemocněních, ke kloktání či obkladům při zánětech sliznice dutiny ústní a nosohltanu. Ve Francii je pro přípravu čaje oblíbena odrůda 'Sweet scented', která sladce voní a květy mají meruňkovou vůni.

Stejně jako jiné léčivé rostliny mohou i řepík poškozovat patogeny či škůdci.

Choroby

Obvykle od června do září se na rubové straně listů objevují rozmnožovací orgány rzi Pucciniastrum agrimoniae. Nápadná, oranžově zbarvená, prášivá ložiska (uredia) jsou z počátku jednotlivá, roztroušená, postupně se slévají a někdy pokrývající téměř celou čepel. Uredospory jsou hyalinní až světle žluté, jemně osténkaté. Zimní spory (teliospory) se tvoří v malých, červenohnědých teliích. Spermogonia ani aecia nejsou známy. Na líci listů jsou viditelné světleji zelné, později nekrotizující skvrny.

Řepík ve vysoce vnímavý k napadení padlím rodu Podosphaera (syn. Sphaerotheca). K napadení listů, postupně všech nadzemních částí, dochází na jaře (květen–červen), a zejména koncem léta (srpen–září). Na napadených částech se objevují zpočátku jednotlivé, tečkovité bělavé povlaky, které se za příznivých podmínek velmi rychle slévají do souvislých ploch. Na povlaku z mycelia se tvoří jednoduché tyčovité konidiofory, z nichž se na vrcholu odškrcují konidie, kterými se padlí velmi rychle rozšíří na ostatní části či sousední rostliny.

Za vlhkého počasí, či v hustých porostech, se může objevit i plíseň Peronospora agrimoniae způsobující na listech světle zelené, postupně hnědnoucí a nekrotizující skvrny omezené listovými žilkami. Na rubové straně listů, v místě skvrn, se tvoří šedivý porost větvených sporangioforů s hnědými sporangii.

Listové skvrnitosti mohou způsobovat i další druhy hub (Ascochyta agrimoniae, Phyllosticta decidua, Cercospora), avšak jejich výskyt je jen ojedinělý a k rozlišení jednotlivých původců je nezbytné provést mikroskopická pozorování.

Na řepíku je popsána i mozaika, avšak bez bližšího určení původce. Hnilobu kořenů a následně stonků, způsobuje především Phoma sp.

Škůdci

Řepík nepatří mezi rostliny vyhledávané škůdci. V zahraničí byl zaznamenán výskyt mšice Macrosiphum agrimoniellum, případně štítenky růžové Aulacaspis rosae, drobníčci Stigmella nitens a S. aeneofasciella, pouzdrovníček Coleophora potentillae či vrtalky rodu Agromyza.

Rez Pucciniastrum agrimoniae

Miny na listech řepíku