Choroby violky

09. 06. 2021 Doc. Ing. Ivana Šafránková, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Choroby Zobrazeno 885x

Brzy na jaře, ale i později, někdy až do podzimu, se objevují silně vonící fialové květy violky vonné (Viola odorata L.), známější pod označením fialka. Z míst původního výskytu (jižní a jihozápadní Evropa, severní Afrika, severní část Turecka a Kavkaz) se rozšířila ať už jako planá, či pěstovaná rostlina, téměř do celého světa. Oddenky a nať obsahují saponiny, slizové látky, flavonové glykosidy, voskové látky, alkaloid violin, sloučeniny kyseliny salicylové, vitamíny A a C, vápník a železo, květy vonný éterický fialkový olej.

Violka vonná byla původně považována významnou léčivou rostlinu, a byly jí připisovány i silné afrodiziakální účinky pro ženy. Ve starověku doporučovali při bolestech hlavy, nespavosti či při návalech vzteku vdechovat vůni fialek, Keltové používali květy s mlékem jako kosmetický prostředek, v Anglii se používal sirup z květů na léčení epilepsie, žloutenky, kašle a rýmy či jako projímadlo pro děti, obklady z listů při rakovině kůže atd.

V současné době se violka vonná využívá v lidovém léčitelství a homeopatii proti kašli či stresu, má také diuretické, detoxikační a antirevmatické účinky. Čerstvé či nakládané květy nacházejí uplatnění i v kuchyni. Pro léčebné účely či využití v kuchyni lze použít pouze zdravé rostliny.

Skvrnitosti listů

Časté jsou skvrnitosti listů, které může vyvolat několik druhů hub. K poměrně častým patogenům patří rez Puccinia violae, vytvářející především na žilkách na stoncích, řapících a čepelích listů nápadná oranžová, různě velká ložiska spor (aecia). Později se na rubové straně listů objevují drobná, tečkovitá, světle hnědá ložiska letních spor (uredia) a tmavě hnědá, puchýřkovitá telia se zimními sporami, kterými rez přezimuje.

Na podzim se na obou stranách listů objevují bělavé až světle hnědé, 2–8 mm velké skvrny, jejichž původcem jsou houby rodu Ramularia (R. lactea a R. agrestis). Za dostatečně vysoké vlhkosti se na skvrnách tvoří bělavé svazečky rozmnožovacích orgánů (konidiofory s konidiemi).

Původcem světle hnědých, někdy viditelně zónovaných skvrn na listech bývá Alternaria violae. V tomto případě jsou rozmnožovacími orgány světle hnědé konidiofory s paličkovitými, vícebuněčnými, žlutohnědými konidiemi.

Od jara do podzimu se mohou na listech vyskytovat i hnědé, postupně od středu vybělující a zasychající skvrny houby Ascochyta violae. V odumřelém pletivu jsou patrné drobné černé tečky, tj. ústí kulovitých rozmnožovacích orgánů - pyknid. Po ovlhčení jsou z nich uvolňovány pyknospory, které zajišťují další rozšíření houby.

Skvrnitosti listů, v krajním případě až defoliaci, způsobuje Cercospora violae. Na listech se tvoří kulaté, více či méně vkleslé, po obvodu světle hnědé, směrem ke středu tmavnoucí skvrny s tmavě hnědým prstencem. Z konidioforů, které vyrůstají v hustých svazečcích, se odškrcují bezbarvé, vícebuněčné, válcovité až jehlicovité konidie.

Ojediněle se objevují silně deformované listy či řapíky s „puchýři“, které mohou být až několik centimetrů dlouhé. Po jejich prasknutí se uvolňuje hnědočerná masa spor sněti Urocystis violae.

Škůdci

Fialky nejsou tak často poškozovány živočišnými škůdci, na vlhčích místech je občas likvidují plži, na sušších svilušky. Občas se objevuje i bejlomorka Dasineura odorata způsobující nápadné svinováním a zduření okrajů listů. V hálce se nacházejí vajíčka, později oranžově zbarvené larvy. K občasným návštěvníkům fialek patří i mšice.

Aecia rzi Puccinia violae

Ložiska letních spor uredia rzi Puccinia violae

Skvrnitosti způsobené houbou Ramularia lactea